Březen 2017

Talián - pochoutka která se vaří dlouho

20. března 2017 v 16:59 Uzeniny
Suroviny: taliány, hořčice, křen, kečup, tatarka a jiná dochucovadla, chleba, voda

Recept: Talián je jedna typicky česká hospodská pochoutka se jménem, které naznačuje zahraniční původ, i když v zahraničí se s nimi vůbec nesetkáme. A ten původ tam vlastně i byl. Taliány sice vznikly v Praze, ale jejich "vynálezcem" byl naturalizovaný uzenář Emanuel Uggé, který se přistěhoval z Itálie. Ten je začal vyrábět někdy v druhé polovině devatenáctého století ve svém krámku v Rybné ulici na Starém Městě. Nejdřív se jim říkalo Uggova pochoutka nebo Uggovka (kterou někteří lidé ještě upravovali na Užovku), ale nakonec se nejvíce uchytil název talián.

A co to vlastně je? Jedná se o... neuzenou uzeninu, která se připravuje ze směsi hovězího (někdy i telecího) a vepřového masa. Vše se pořádně okoření kardamomem, česnekem, pepřem i zázvorem, promíchá a naplní do střívek. Někdo přidává i tymián nebo nastrouhanou citronovou kůru. Poté se taliány naloží do slaného láku, nechají se uležet a nakonec se ještě přibližně dvě hodiny vaří ve vodě o teplotě kolem osmdesáti stupňů. A nakonec putují do obchodů a z nich do hospůdek či na naše stoly. Pak už je stačí jen správně uvařit.

Uvařit taliány není nic těžkého. Jen jim musíme věnovat dostatečně času. Nedovařená lahůdka rozhodně není lahodná. Dá se říci, že je i dost hnusná a pro mnoho lidí, kteří Uggově dobrotě nevěnovali dostatek péče, příliš krátká doba varu byla důvodem, proč si taliány dali jen jednou - poprvé a kvůli velkému zklamání zároveň naposledy. Klasicky se připravují tak, že je opláchneme, dáme do vody, uvedeme do varu, stáhneme oheň a v mírně probublávající lázni necháme vařit přibližně třicet minut. Tak se připravovaly za časů pana Ugga. Dneska ale mnoho lidí doporučuje zaměnit vaření ve vodě za přípravu na páře. Je to o chuti každého soudruha. Jo a nakonec je nesmíme zapomenout oloupat. Co si k nim dáme je už také individuální záležitost. Klasikou je chléb, křen a hořčice.

Smažená sekaná

17. března 2017 v 15:36 Vepřové
Suroviny: sekaná, olej, strouhanka, hladká mouka, vejce, mléko, pepř

Recept: Jednou za čas má asi většina chlapů chuť na nějakou pořádnou "prasárničku", při jejíž přípravě nestráví moc času a při konzumaci tělu dodají vše potřebné - čili něco masitého i tučného, smaženého a relativně hodně slaného. Většinou takové chvilky nastávají ráno po bujařejších radovánkách, kdy rozkývaný žaludek moc neví, co by chtěl, ale ví, že by to mělo být pořádně nezdravé. V takových situacích představa, že se budeme dvě hodiny motat za plotnou je nesmysl. Takže se sahá po nějkém polotovárku stylu buřtíků nebo právě po sekané. Nejjednodušší je pak tuto kocovinovou lahůdku usmažit.

Můžeme k tomu přistoupit úplně na hulváta, jak je to například vidět na přiloženém obrázku. Čili plátek sekané, který jsme si koupili u vybraného řezníka (takový ty hnusy zatavený v plastu kupovaný v supermarketech fakt raděj ne - i touha po nezdravým by měla mít nějaký hranice), prskneme na rozpálený olej a z obou stran tak dvě tři minuty osmažíme. Pak stačí jen vyndat chleba, hořčici a hurá do toho. Žádný kouzla, jen je dobrý, když má sekaná pokojovou teplotu a není vytažená rovnou z ledničky. Studená by při smažení nacucala mnohem víc oleje.

Pokud nám to stav a životní energie umožňuje, můžeme si sekačku přeci jen připravit krapet sofistikovaněji. Což znamená, že si ji uděláme jako řízek v trojobalu. Do jednoho talíře nasypeme hladkou mouku, do druhého rozšleháme vajíčko s trochou mléka a pepřem a do třetího dáme strouhanku. A pak sekačku obalíme v mouce, vejci, strouhance, ještě jednou vejci a ještě jednou v strouhance. Nakonec už ji stačí usmažit dozlatova z obou stran. V této situaci, když už jsme překonali svou lenost, je lepší si ji dát přeci jen s něčím jiným než chleba. Ideální jsou vařené erteple nebo bramborová kaše. Ale kdo chce, může si ji dát klidně i s rejží nebo kuskusem - i když to fakt bude asi hodně divný.