Karboš bez strouhanky nebo housky

30. září 2017 v 16:10 |  Smažené
Suroviny: 500 gramů mletého (tady je velmi dobrá klasická směs vepřové-hovězí, ale dají se dělat i jen z čuníka nebo třeba z kuřete nebo krůty, čistě hovězí to už je trochu něco jinýho), 1 vejce, 1 střední cibulka, sádlo, 4 stroužky česneku, 2 lžíce hořčice, pepř, sůl, pálivá paprika, sladká paprika, majoránka, provensálské koření, sádlo (olej)

Recept: Karboše to je středoevropská klasika. Každá domácnost je dělá trochu jinak, ale většina receptů na tradiční karbanátek využívá strouhanku nebo housku rozmočenou v mléku. Ale jde to i bez nich a podle mého skromného názoru, jsou vlastně ve finále i lepší. I když samozřejmě o chutích nemá moc smysl diskutovat, každý je máme trochu jiné.

Cibuli oloupeme a nasekáme na malé kostičky. Mleté maso pořádně zpracujeme. Přistupujeme k němu jako k těstu, mneme, válíme a mělníme, až nám začne mnohem lépe u sebe držet. Pak k němu přidáme nasekanou cibulku, vymačkáme stroužky česneku. Rozklepneme vejce, ochutíme hořčicí, opepříme, dáme trošku sladké i pálivé papriky, na půl lžičky provensálského koření i majoránky a znovu všechno zpracujeme. Vlhkýma rukama tvarujeme karboše, které potom na rozpáleném sádle rovnoměrně z obou stran usmažíme.
 

Recept na kyselé ryby

29. září 2017 v 15:04 |  Ryby
Suroviny: 250 gramů sleďových filetů, 4 cibule, 150 ml octa, 2 lžíce cukru, bobkový list, nové koření, sůl, pepř

Recept: Po libovolném flámu je kyselá rybička opravdu luxusní záležitost. Rozbouřený žaludek dostane přesně to co potřebuje a navíc člověk má doje, že vlastně jí i něco zdravého. Jenže nejsou kyselé ryby jako kyselé ryby. To, co se prodává v obchodech, nějaké monstrum, bůh ráčí vědět z jakého důvodu, téměř vždy "obohacuje" o různá umělá sladidla. Ta rozhodně dobré chuti neprospívají, a navíc téměř vždy je tam stejně navíc cukr, takže celé to zvěrstvo nevzniká ani z dietních důvodů. Nejlepším řešením je pak si udělat prostě vlastní kyselé rybičky doma.

Sleďové vykostěné filety ve slaném nálevu pořádně opláchneme. Cibuli nakrájíme na půlkolečka. Do hrnce nalijeme přibližně tři čtvrtě litru vody, přidáme ocet, cukr, několik bobkových listů, pár kuliček nového koření i pepře a špetičku soli. Svaříme. Do vroucího nálevu vložíme cibuli a ještě minutku povaříme. Vše schladíme v misce se studenou vodou. Do vyvařených sklenic vkládáme sleďové pláty na střídačku s cibulí (a nebo je svineme na okrajích a dovnitř vložíme cibulku). Zalijeme octovým nálevem, zavíčkujeme a necháme alespoň den odstát. A lahůdka k pivku či na kocoura je hotova...

Dušené červené hlávkové zelí

27. srpna 2017 v 15:42 |  Přílohy
Suroviny: 1 hlávka zelí (asi tak půl druhého kila by měla mít), 1 veliká cibule, sklenička jablečného džusu nebo šťávy (stoprocentní), 1 lžíce citronové šťávy (nebo jemnějšího octa), sůl, pepř, olej

Recept: Cibuli nakrájíme na kostičky. Zelí nakrouháme nebo jemně nasekáme. Na oleji osmažíme cibulku dozlatova. Pokud chceme, aby měla rovnoměrně barvu, tak ji ve chvíli, kdy začne hnědnout, podlijeme trochou vody, kterou pak vydusíme. Přidáme nakrouhané zelí. Mícháme, mícháme, mícháme. To trvá asi tak pět minut a potom přilijeme jablečnou šťávu, všechno opepříme a osolíme. Někdo přidává ještě kmín, ale to je na vkusu každého soudruha. Kdo kmín nesnáší, nemusí ho dávat. Zelíčko je dobré i bez něj.

Zamícháme a dusíme do měkka půl až tři čtvrtě hodiny. Doba zase závisí na vkusu každého soudruha, někdo má raději dušené zelí hezky křupavé (například autor těchto řádků), tak ten ho raději nechá jen půl hodinky. Někdo zase rád úplně měkké, tak ten ho může škvířit i skoro hodinu. Fantazii a vkusu přeci nikdo meze klást nesmí. Nakonec už jen všechno ochutíme citronovou šťávou, zamícháme, ochutnáme, podle potřeby osolíme nebo opepříme a po finálním prohřátí máme hotovo. Dušené červené hlávkové zelí dobré místo obyčejného bílého zelí a taky jako druhá příloha k různým dušeným masům. Skvělé je například k hovězím závitkům
 


Vepřová kýta pečená na kmíně

26. srpna 2017 v 20:01 |  Vepřové
Suroviny: 1 vepřová kýta, 1 velký stroužek česneku, celý kmín, sůl, 1 cibule, 100 gramů uzené slaniny

Recept: Oloupeme si česnek a prolisujeme nebo utřeme se špetkou soli. Osobně preferuji to druhé, protože se česnek víc rozvoní a také krásně napění. Ale když zvítězí lenost, tak taky sám někdy sáhnu po lisu. Ať už se rozhodneme pro první postup nebo pro druhý, teď přijde řada na pořádné promazání masa po povrchu. Pokud jsme netřeli se solí, tak ho ještě před tím jemně osolíme. Kýtu vložíme na hodinku do lednice.

Cibuli oloupeme a rozkrájíme na půlkolečka. Špek pokrájíme na tenké plátky. Cibulku rozložíme na dno pekáče. Kýtu ze všech stran okmínujeme. Položíme ji na cibuli a na maso rozložíme plátky špeku. Všechno podlijeme vodou. Vepřové maso dáme přikryté péci na sto stupňů asi na hodinku a pak zesílíme na sto osmdesát a další hodinu až půl druhé pod pokličkou dopečeme. Během pečení neodkrýváme, nenakukujeme, nedloubeme do něj ani ho nepodléváme. Nijak by to masíčku nepomohlo, spíš naopak. Během pečení si můžeme přichystat přílohu podle chuti. Kýta pečená na kmíně se může podávat s obyčejným i bramborovým knedlíkem, bramborami a třeba ještě se špenátkem nebo zelíčkem jako na fotografii. A nebo si ji můžeme nakrájet na tenké plátky a baštit jen tak s chlebem pomazaným hořčicí.

Vařený špekáček

26. května 2017 v 16:27 |  Uzeniny
Suroviny: špekáčky, hořčice

Recept: Kupování párků v naší zemi je tak trochu loterie. Nemálo výrobců je používá jako nějaký odpadkový koš pro různé zbytky a je to poznat na chuti a občas i na vzhledu. Bývají mastné, něco tam člověku drhne mezi zuby a obecně je to taková spíše pěnová hmota zvláštní barvy. Proto si raději kupuju špekáčky, u kterých je mnohem větší šance, že narazím na něco relativně kvalitního (semozřejmě blivajzům z kuřecího separátu nebo naprosté většině vakuovaných buřtů se vyhýbám a doporučuju to samé každému). V kuchyni se buřty dá udělat na sto a jeden rychlých chlapských způsobů. A stejně jako párky si je můžeme uvařit.

Někdo by řekl, no tak toho buřta prostě fláknu do vody a pak ho po chvíli vaření vyndám. Jo, tak to jde taky, ale ideální řešení to určitě není. Celý problém spočívá ve střívku. U většiny špekáčků je velmi tuhé a jednak se špatně kouše a vůbec při jídle kazí prožitek z vysoké gastronomie, kam požírání buřtů určitě patří. No a za druhé tím, jak je tuhé, se při krájení nebo odkusování můžeme pěkně zaprasit, protože buřt má tendenci stříkat na všechny strany. Mnohem lepší je si ho před vařením pořádně oloupat. Není to nijak náročná práce, za minutku dvě to zvládne i jednorukej. Stačí malinko podchytit nožíkem a pak prostě po kouscích stahovat. Jo a ještě nesmíme zapomenout na to, že oloupaného buřta je lepší hodit už do vroucí vody, aby se nám v lázni moc nerozmočil. Stačí mu doslovně minutka dvě a můžeme ho baštit - třeba s chlebem a hořčicí.

Buřtguláš s bramborami

7. května 2017 v 22:27 |  Uzeniny
Suroviny: 1/2 kilogramu buřtů (točeňáku, kabanosu, polského salámu etc.), 1 velká cibule, 1 kilogram brambor, pálivá paprika, sladká paprika, celý pepř, 6 nových koření, 3 bobkové listy, 1 stroužek dobrého česneku, kmín, kostka masoxu, kousek špeku, sůl, hladká mouka, zakysaná smetana, olej

Recept: Vaření dobrého buřtgulášku začíná v obchodě výběrem kvalitní uzeniny. Ona je základ, takže šetřit na nějakém odpadu v podobě kuřecích buřtů ze separátu nebo tlustých párků z bůhvíjaké masovosojové drti opravdu nemá nejmenší smysl. Vybraný buřt by se měl pokud možno během výroby co nejčastěji potkávat s masem, dobré vyuzení a zajímavé koření je ještě extra bonus. Hezký finální efekt nám dá nějaká pikantnější uzeninka.

Po dokoupení zbytku surovin a donesení jich domů, se můžeme rovnou vrhnout na výrobu. Začneme loupáním brambor, cibule a... vybraných buřtů. Někdo je neloupe, ale dnešní "střívka" jsou hnusná a rozhodně by kazila celkový dojem z jídla. Nasekáme špek a cibulku. Bramobry i uzeninu nakrájíme na větší kostky. Brambory můžeme pokrájet případně i na stejně dlusté plátky. To záleží na vkusu každého z nás, co se nám líp bude jíst. V hrnci si rozpustíme špek a osmahneme na něm cibulku dozlatova. Přidáme kmín, prolisovaný česnek a brambory. Promícháme mimo oheň s pálivou i sladkou paprikou (té první by měla stačit lžička, té druhé dáme polévkovou lžíci). Ze sporáku to odstavujeme, aby nám paprika velkou teplotou nezhořkla. Vrátíme na sporák, zalijeme vařící vodou. Přidáme kostku masoxu, pepř, nové koření a bobkový list. Po pěti minutách vaření odebereme trochu omáčky do které vmícháme dvě lžíce hladké mouky a nalijeme zpátky. Vaříme dokud brambory nejsou skoro měkké. Přidáme pokrájené buřty a dovaříme (to by mělo trvat už jen pár minut). Nakonec znovu odebereme trochu omáčky, vmícháme do ní půl kelímku zakysané smetany, vlijeme zpět a necháme přejít varem. Buřtguláš ještě ochutnáme a podle potřeby dochutíme solí a pepřem. Podáváme ho s pečivem. Zasytí i potěší nerozmazlené chuťové pohárky. I když na romantickou večeři se tato lahůdka asi přece jen nehodí. Tam raděj jezme žáby, šneky nebo jiný kuřata.

Jak připravit uzená kuřecí stehna

27. dubna 2017 v 10:34 |  Drůbež
Suroviny: kuřecí stehno, česnek, máslo

Recept: Uzené kuřecí stehno je další typické chlapské jídlo. Je to sice kokodák, ale uzená příchuť rovnou člověku připomene kvalitnější chrochtající druhy masa. Navíc se dá připravit opravdu velmi rychle. Pokud je člověk extrémní lenoch, tak ho může prostě jen tak ohlodat studené s chlebem a taky ho to nezabije. A pokud mu věnuje jen minimum péče, tak má velmi dobrý teplý oběd, u jehož přípravy prožil jen pár minut vaření a řekněme nějakou necelou půl hodinku čekání.

A jak se do přípravy pustit? Není nic jednoduššího. Utřeme si trochu česneku a nebo ho prolisujeme. Uzené stehno potřeme nachystaným česnekem, vložíme do pekáčku řezem dolů a položíme na ně pár plátků másla. Podlijeme trochou vody a přikryté vložíme do trouby rozehřáté na přibližně dvě stě dvacet pět stupňů (plus mínus deset podle toho, jaké kdo má možnosti nastavit teplotu v troubě). Pečeme ho přiklopené dvacet minut. Pak sundáme pokličku, polijeme ho pořádně šťávou a necháme dopéci asi na deset minut. Uzené kuřecí stehno můžeme podávat s vařenými brambory, bramborovou kaší, uvařeným pytlíčkem rýže a nebo ho zase ohlodáme jen tak s pečivem. Ale rozhodně je to pak jiná báseň, než kdybychom ho žužlali jen tak studené.

Salát z čerstvé okurky s jogurtem

24. dubna 2017 v 19:10 |  Nemaso
Suroviny: 1 okurka hadovka, 1 bílý jogurt, 2 stroužky českého česneku, sůl, pepř, 1/4 citronu, panáček panenského olivového

Recept: Přichází teplejší dny a s nimi přišel také čas si odlehčit trochu jídelníček. Utopence nebo zavináči jsou na pozdní jaro a celé léto ideální krmení i osvěžení, ale bohužel furt se na nich žít nedá. Občas člověk do sebe musí dostat i něco zeleného. Takže jsem se tentokrát rozhodl svůj žaludek potěšit starým dobrým okurkovým salátem. Jen místo citronové vody tam tentokrát přišel jogurt.

Okurku je třeba pořádně vydrbat pod horkou tekoucí vodou. Někdo ji loupe, ale pokud ji jíme skoro z donucení hlavně jako přísun něčeho zdravého, tak to není moc dobrý nápad. Většinu vitamínů a užitečných věcí má totiž ve slupce a těsně pod ní. Zbytek to je skoro samá voda. Pak ji nastrouháme na jemném struhadle. Odlijeme trochu šťávy (tu vypijeme, když už masochismus, tak kompletní - ani živina na zmar) a pak už jen přiklopíme celý bílý jogurt, vymačkáme dva stroužky česneku, osolíme a pořádně opepříme čerstvě nadrceným pepřem. Vymačkáme čtvrt citronu, dolijeme olivový olej a všechno zamícháme. Salát z okurky se dá jíst hned, ale lepší je, když trochu odleží a ještě se zvýrazní chuť česneku a pepře. Jíme s pečivem. A nebo se nebudeme týrat čistým zeleným a probiotickým a dáme si salátek jako přílohu třeba ke steaku nebo řízku...

Talián - pochoutka která se vaří dlouho

20. března 2017 v 16:59 |  Uzeniny
Suroviny: taliány, hořčice, křen, kečup, tatarka a jiná dochucovadla, chleba, voda

Recept: Talián je jedna typicky česká hospodská pochoutka se jménem, které naznačuje zahraniční původ, i když v zahraničí se s nimi vůbec nesetkáme. A ten původ tam vlastně i byl. Taliány sice vznikly v Praze, ale jejich "vynálezcem" byl naturalizovaný uzenář Emanuel Uggé, který se přistěhoval z Itálie. Ten je začal vyrábět někdy v druhé polovině devatenáctého století ve svém krámku v Rybné ulici na Starém Městě. Nejdřív se jim říkalo Uggova pochoutka nebo Uggovka (kterou někteří lidé ještě upravovali na Užovku), ale nakonec se nejvíce uchytil název talián.

A co to vlastně je? Jedná se o... neuzenou uzeninu, která se připravuje ze směsi hovězího (někdy i telecího) a vepřového masa. Vše se pořádně okoření kardamomem, česnekem, pepřem i zázvorem, promíchá a naplní do střívek. Někdo přidává i tymián nebo nastrouhanou citronovou kůru. Poté se taliány naloží do slaného láku, nechají se uležet a nakonec se ještě přibližně dvě hodiny vaří ve vodě o teplotě kolem osmdesáti stupňů. A nakonec putují do obchodů a z nich do hospůdek či na naše stoly. Pak už je stačí jen správně uvařit.

Uvařit taliány není nic těžkého. Jen jim musíme věnovat dostatečně času. Nedovařená lahůdka rozhodně není lahodná. Dá se říci, že je i dost hnusná a pro mnoho lidí, kteří Uggově dobrotě nevěnovali dostatek péče, příliš krátká doba varu byla důvodem, proč si taliány dali jen jednou - poprvé a kvůli velkému zklamání zároveň naposledy. Klasicky se připravují tak, že je opláchneme, dáme do vody, uvedeme do varu, stáhneme oheň a v mírně probublávající lázni necháme vařit přibližně třicet minut. Tak se připravovaly za časů pana Ugga. Dneska ale mnoho lidí doporučuje zaměnit vaření ve vodě za přípravu na páře. Je to o chuti každého soudruha. Jo a nakonec je nesmíme zapomenout oloupat. Co si k nim dáme je už také individuální záležitost. Klasikou je chléb, křen a hořčice.

Smažená sekaná

17. března 2017 v 15:36 |  Vepřové
Suroviny: sekaná, olej, strouhanka, hladká mouka, vejce, mléko, pepř

Recept: Jednou za čas má asi většina chlapů chuť na nějakou pořádnou "prasárničku", při jejíž přípravě nestráví moc času a při konzumaci tělu dodají vše potřebné - čili něco masitého i tučného, smaženého a relativně hodně slaného. Většinou takové chvilky nastávají ráno po bujařejších radovánkách, kdy rozkývaný žaludek moc neví, co by chtěl, ale ví, že by to mělo být pořádně nezdravé. V takových situacích představa, že se budeme dvě hodiny motat za plotnou je nesmysl. Takže se sahá po nějkém polotovárku stylu buřtíků nebo právě po sekané. Nejjednodušší je pak tuto kocovinovou lahůdku usmažit.

Můžeme k tomu přistoupit úplně na hulváta, jak je to například vidět na přiloženém obrázku. Čili plátek sekané, který jsme si koupili u vybraného řezníka (takový ty hnusy zatavený v plastu kupovaný v supermarketech fakt raděj ne - i touha po nezdravým by měla mít nějaký hranice), prskneme na rozpálený olej a z obou stran tak dvě tři minuty osmažíme. Pak stačí jen vyndat chleba, hořčici a hurá do toho. Žádný kouzla, jen je dobrý, když má sekaná pokojovou teplotu a není vytažená rovnou z ledničky. Studená by při smažení nacucala mnohem víc oleje.

Pokud nám to stav a životní energie umožňuje, můžeme si sekačku přeci jen připravit krapet sofistikovaněji. Což znamená, že si ji uděláme jako řízek v trojobalu. Do jednoho talíře nasypeme hladkou mouku, do druhého rozšleháme vajíčko s trochou mléka a pepřem a do třetího dáme strouhanku. A pak sekačku obalíme v mouce, vejci, strouhance, ještě jednou vejci a ještě jednou v strouhance. Nakonec už ji stačí usmažit dozlatova z obou stran. V této situaci, když už jsme překonali svou lenost, je lepší si ji dát přeci jen s něčím jiným než chleba. Ideální jsou vařené erteple nebo bramborová kaše. Ale kdo chce, může si ji dát klidně i s rejží nebo kuskusem - i když to fakt bude asi hodně divný.

Kam dál